Kvůli viróze přišel Ton o střetnutí s Pardubicemi a Mountfieldem, ve kterých si dokázali jeho spoluhráči poradit i s početnou marodkou. „Když člověk prožije těžkou virózu, tak to potom není ono, v Plzni už to ale bylo určitě lepší než s Chomutovem,“ oddechl si autor vítězného samostatného nájezdu. Potěšilo ho i to, že Sparta od začátku sezony výrazně zlepšila defenzivní činnost. „Je to jedna z věcí, na které musíme ještě pracovat. Posledních pět šest zápasů se to ukazuje i na průměru obdržených branek.“
Jako první šla sice do vedení ve druhé třetině v přesilovce Plzeň, sparťané však dokázali zásluhou Kumstáta srovnat. „Nastoupily proti sobě dva zkušené týmy, které jsou momentálně silné na puku. Šancí zase tolik nebylo. My jsme měli nějaká přečíslení, ale tentokrát jsme prostě netrefovali bránu. Hráli jsme venku a víme, jak Plzeň hraje. Takže jsme chtěli udeřit z přesilovek, ale nakonec udeřili oni. Nám dnes přesilovky moc nešly, soupeř měl rychlý přístup. Ve třetí třetině mi přišlo, že jsme měli víc sil a chvílemi jsme je i přehrávali,“ hodnotil Ton.
Ten se dostal ke slovu po bezbrankovém prodloužení hned jako první exekutor samostatného nájezdu, který bezchybně proměnil střelou pod víko. „Dopředu jsem byl rozhodnutý, že buď půjdu tentokrát do forhandu, nebo, když mi nevyjede, vystřelím na lapačku. Když se to trefí prudce a rychle, tak se to špatně chytá. Machovský byl celý zápas na ledě vynikající, já měl pět minut před koncem gólovku, taky jsem to cpal nahoru, ale trefil jsem ho do ramene. V nájezdu je to něco jiného, člověk se připraví a věří si. Když to navíc ještě cinkne o břevno, tak se to špatně chytá. Je to o tom najít tam v tu chvíli tu skulinku,“ usmíval se.
Pro Spartu to přitom byla vůbec první dovednostní soutěž v sezoně. A také první prodloužení, v dosavadních patnácti kolech se její zápasy vždy rozhodovaly již v základní hrací době. „Všiml jsem si toho před zápasem, že jsme byli jediný tým, který nehrál žádné prodloužení. Když jel Ondra Kratěna dnes dvě minuty před koncem sám na bránu, tak se mi to zase vybavilo. Nakonec došlo až na nájezdy, které trénujeme vždycky. Většinou ráno na rozbruslení, kdy mají beci střelbu a útočníci si jdou každý zkusit dva tři nájezdy,“ ujistil Ton, že nácvik nájezdů Pražané rozhodně nezanedbávají.
Jako jedni z mála můžeme točit čtyři lajny, těší Tona
V Plzni už po jeho boku v prvním útoku operoval Jaroslav Hlinka, kterého proti Pirátům zastoupil mladičký Dominik Simon. „Samozřejmě nám chyběl, takových hráčů moc není. Je to něco jiného, když hraju s někým, s kým jsem ještě v životě nehrál. Ale myslím, že jsme se toho s Dominikem Simonem zhostili výborně, je to mladý talentovaný kluk, nebylo to vůbec špatné. Člověk samozřejmě musí dělat některé věci jinak, Jarda na sebe svou šikovností a přihrávkami láká protihráče a uvolňuje mě do prostoru,“ těšilo Tona, že první útočná formace už je opět kompletní.
Jedinou kaňkou na vítězství z ledu mistra tak byla nepříjemnost, která ve druhé třetině postihla parťáka ze čtvrté lajny Miroslava Formana. Vyhozený puk ho na střídačce trefil do hlavy, a třiadvacetiletý útočník na chvíli omdlel. „Na začátku jsem to neviděl, koukal jsem na led. Najednou kluci začali křičet, že je potřeba doktor. Je to nepříjemný moment, v tu chvíli nevíte, co se stalo. Jsem rád, že to takhle dopadlo. Teď už vypráví historky, v jaké byl euforii, když ho probrali, že vůbec nevěděl, která bije. (smích) Teď se tomu člověk zasměje, ale je to nebezpečné, ten puk byl prudce vypálený,“ zvážněl Ton.
Sparťané po zisku dvou bodů z ledu mistra vedou extraligovou tabulku o pět bodů před rivalem ze Slavie a zatím jsou suverénní. „Máme čtyři vyrovnané řady, které mohou rozhodnout. Musí se samozřejmě zařazovat mladí, od Lva jsme získali Tomáše Rachůnka a Jakuba Krejčíka, to byly také velké posily. Jako jedni z mála můžeme točit čtyři lajny. Myslím, že v dlouhodobé soutěži je to hodně znát. Zatím roli favorita zvládáme, ale sezona je dlouhá. Byl bych rád, kdybychom základní část zvládli bez nějakých krizí. Teď je spokojenost velká, ale pořád víme, kde se máme zlepšit. A kdo zná Pepu Jandače, tak ví, že nás nenechá, abychom se nějak uspokojili,“ ujistil s úsměvem čtyřicetiletý kanonýr.
