Hned z první větší šance zápasu se prosadila Sparta, po vyhraném vhazování nalezl Vašíček před odkrytou brankou soupeře nikým nehlídaného Andreje Fábryho, který tak v zakončení měl již snadnou práci. Sám Vašíček se následně dostal hned do dvou příležitostí, nejprve po přihrávce Netušila pálil z prostoru mezikruží do betonu brankáře Hambálka, následně na brankáře Liberce mířil sám a branku vůbec netrefil. A tak si slovo vzali Liberečtí, v souboji jeden na jednoho s Hrabalem se díky efektivní kličce prosadil a vyrovnal Vojtěch Hois.

Sparta si mohla vedení uzmout zpět na svou stranu, po teči Portovy přízemní střely k tomu Vašíčkovi chyběly centimetry. Podle pravidla nedáš, dostaneš tak na druhé straně úřadoval Liberec, střely Janaty s Pérezem ještě Hrabal dokázal zlikvidovat, na zakončení Vasyla Špilky o pár momentů později byl však i on krátký. A když se v úplném závěru třetiny z dobré pozice neprosadil Fábry, šlo se do kabin za stavu 2:1 pro hosty.

V úvodu druhé části se náš tým skutečně dočkal kýženého vyrovnání, Vašíček kotouč vyslal na modrou čáru nikým nehlídanému Bogdanu Stepanchukovi, který následně zakončil nechytatelně k pravé tyčce. Radost z vyrovnání sparťanům ale dlouho nevydržela, ani ne o dvě minuty později Hois přihrávkou za sebe nalezl mezi kruhy Jaromíra Péreze, který následně již měl dostatek času na to se zorientovat a přesně zakončit.

Podobná situace se v rámci druhé třetiny opakovala ještě jednou, a to dokonce v časovém úseku jedné minuty. Nejprve mezery mezi hostujícími obránci využil Mikuláš Odehnal, tváří v tvář Hambálkovi se nemýlil a skóre tak opět vyrovnal, aby následně opět ve prospěch Libereckých zvýšil po svižné hostující akci Tadeáš Vološín. V závěru třetiny ještě mohl z prostoru pravého kruhu vyrovnat Stepanchuk, podruhé v zápase však Hambálka překonat nedokázal.

Sparta do třetí třetiny šla s tím, že možná porážka by znamenala konec sezony. I tento fakt se možná projevil na značné nervozitě v první polovině této herní části, kdy se ani jeden z týmů nedostával do větších šancí. Tento stav vyhovoval hlavně Libereckým, kteří naopak po vyloučení Netušila mohli o osudu utkání sami rozhodnout.

Sparťané se nakonec vyrovnání přeci jen dočkali, když se po přihrávce Nováka ujal projektil Petra Křišťana. Vyrovnávací gól jako by našemu týmu vlil novou krev do žil, do konce zápasu mohli sparťané několikrát rozhodnout, blízko byl se svou střelou Žmola, tu dokázal Hambálek jen stěží vytěsnit lapačkou. Za nerozhodného stavu po šedesáti minutách tak utkání pokračovalo desetiminutovým prodloužením.

V něm se oba týmy mohly prosadit hned několikrát, po úspěšném napadení rozehrávky na Hrabalovi selhal Ehrenberger, na druhé straně Port nastřelil tyčku. Doslova infarktovou se následně stala situace, kdy nejprve v tutové šanci Fábryho vychytal betonem Hambálek a z protiútoku sám před Hrabalem neuspěl Jobek. Když tedy ani prodloužení o vítězi zápasu nerozhodlo, šlo se na samostatné nájezdy.

Hned v rámci první série se fantastickou kličkou prosadil Janata, když však v rámci třetí série Hambálka překonal Žmola a Hrabala již nikdo další z pěti nájezdníků nepřekonal, pokračovalo se s hrozbou náhlé smrti. Po dlouhém gólovém suchu, když se hlavně díky skvělým výkonům obou brankářů neprosadil hned v osmi za sebou jdoucích sériích ani jeden z hráčů, zápas ve prospěch našeho týmu rozhodl na konci dvanácté série střelou k pravé tyčce Lukáš Novák. Sparta tak v sérii vyrovnala na 2:2 na zápasy a o postupujícím rozhodne až sobotní pátý zápas v Liberci.