Trenéři vás už podruhé zvolili za nejlepšího Hráče akademie HC Sparta Praha. Jaký z toho máte pocit?
Byl jsem z toho docela překvapen. Měl jsem obrovskou radost, ale určitě by si to zasloužil každý hráč z našeho týmu, protože všichni táhneme za jeden provaz.
Asi každý hokejista už v útlém věku myslí na nějaký svůj vzor. Snažíte se vy někoho napodobovat?
Jako napodobování bych to asi neoznačil, ale můj vzor je Steven Stamkos. Má dle mého názoru dobrou střelu a líbí se mi jeho styl hry. Z Česka se mi líbí například hráč sparťanského A-týmu Petr Kumstát, který se mi se svou nadměrnou výškou podobá.
Kanadské bodování Sparty v sezoně 2018/19
- 1. Patrik Prymula (5+9) - devět zápasů
- 2. Vojtěch Kropáček (5+9) - devět zápasů
- 3. Ondřej Havlín (6+7) - devět zápasů
V létě jste odehráli několik přípravných zápasů i proti zahraničním týmům. Jaká to pro vás byla zkušenost? Byli jste spokojeni s hrou, kterou jste předváděli?
V první řadě jsme moc rádi, že jsme měli tu možnost zahrát si proti takovým špičkovým týmům v Evropě, jako jsou třeba Frölunda nebo Jaroslavl. Všichni byli výborní jak fyzicky, tak technicky a byli opravdu těžkými soupeři. Pro nás je dobře, že jsme se mohli podívat a porovnat, jak jsou na tom nejlepší týmy celé Evropy. Určitě nám to dá hodně pozitivních věcí do nové sezony.
V aktuální sezoně se vám zatím daří téměř na výbornou. Předpokládám, že s produktivní ofenzivou musíte být jako tým spokojeni...
To určitě jsme. Daří se nám střílet góly, což je v této fázi sezony jedině dobře. Obecně se snažíme hodně střílet ze všech pozic a co nejvíce se tlačit do zakončení a znepříjemňovat výhled soupeřově brankáři. Zatím se nám to vyplácí, musíme v tom pokračovat.
V kolonkách ve statistice týmů si vedete rovněž velmi obstojně, ale zeptám se, trápí vás v současné chvíli něco, co budete muset odstranit?
Zatím ani ne. Vše nám funguje podle představ, čehož se musíme držet. V kabině panuje dobrá nálada, možná i proto, že jsme na vítězné vlně. V příštích zápasech se budeme soustředit hlavně na to, abychom hráli pořád svoji hru. Samozřejmě musíme také myslet na to, že to nepůjde samo.
Start do nového ročníku se vám povedl také z osobního hlediska. V čem si myslíte, že vynikáte?
Kdybych měl jmenovat konkrétně, tak to určitě bude střela, na které jsem se v létě snažil zapracovat, a čtení hry. Moje takové malé negativum je bruslení, ve kterém ještě musím trochu zabrat.
Na vašem celkovém skóre je vidět, že góly vepředu ani vzadu moc nešetříte. Může být právě defenziva vaším malým vroubkem na výkonech?
Přesně tak. Na defenzivě musíme ještě pracovat delší dobu, abychom nedostávali tolik gólů, a navíc chceme být více zodpovědní. Občas se nám stává, že lacino ztrácíme puky na modrých čarách, ať už v obranném či útočném pásmu. To si rozhodně nemůžeme víckrát dovolit, mohlo by se nám to v příštích zápasech pořádně vymstít.
Při pohledu na výkony celého týmu v aktuální sezoně odhaduji, že trenéři nastavili laťku opravdu vysoko. Jaký je váš prvotní cíl v této sezoně?
Pro mě osobně je cíl určitě pomoct týmu k zisku mistrovského titulu, na který tady už nějakou dobu čekáme. Chtěl bych se také dostat do reprezentace, ale to všechno záleží na tom, jak se mi bude dařit v lize.
V minulých týdnech dvakrát naskočil za váš tým junior Lukáš Rousek působící v extraligovém áčku. Jaký měl podle vás vliv na celou organizaci vaší hry?
Rousíno je především rozdílový hráč, který týmu vždycky pomůže. Nám v těch dvou venkovních zápasech v Pardubicích a v Havlíčkově Brodě hodně pomohl a bylo to znát. Teď už ale v týmu bohužel není a nám nezbývá nic jiného než si poradit bez něj.
S vaším spoluhráčem Ondřejem Pšeničkou tvoříte nejvyšší dvojici hráčů ve sparťanském týmu. Myslíte si, že máte oproti menším spoluhráčům výhodu?
Řekl bych, že oproti menším hráčům v celé lize máme výhodu například v pokrytí kotouče nebo v osobních soubojích u mantinelů. Není to však jen o tom, naše nevýhoda je pro změnu v obratnosti, v níž mají menší hráči zase výhodu. Myslím si ale, že tím, jak jsme vysocí, žádný zvláštní respekt u soupeřů nebudíme.
V juniorské soutěži můžou nastoupit hráči tří ročníků narození. Další novinkou je tzv. povinné prodloužení. Je to pro vás nějaký nezvyk?
Tím, že u nás v juniorce hrají tři ročníky, mají zápasy větší kvalitu a konkurence jde tím pádem nahoru. Nezvyk to pro nás není, všichni jsme si na to už zvykli a je dobře, že si můžeme co nejvíce zahrát. Myslím si, že tato novinka je určitě dobré zpestření jak pro nás hráče, tak pro diváky. Hraje se o bonusový bod navíc, který může být hodně důležitý třeba v konečném boji o postup, takže je o co hrát.
FOTO: Juliana Zash
