Obránce Vladimír Sičák se narodil 1. prosince 1980 v Jindřichově Hradci, kde také dělal své první hokejové krůčky. Šikovný zadák na sebe brzy upozornil trenéry českobudějovické mládeže a záhy se stěhoval pod Černou věž. Jeho talent nemohl uniknout ani zrakům trenérů A-mužstva, kteří mu v sezoně 1997/1998 dali šanci mezi dospělými. Sičák debutoval na ledě Vítkovic, kde Jihočeši prohráli 2:4. Vybojoval si místo v základní sestavě a odehrál veškerou porci zbývajících zápasů v ročníku, který poprvé v historii samostatné české extraligy skončil pro České Budějovice již před branami play-off.

Po boku protřelého zadáka Milana Nedomy zahájil nadějný bek ročník 1998/1999, který nadlouho ovlivnil jeho kariéru. V listopadu se totiž dostal do konfliktu s klubovým vedením, když odmítl s předstihem prodloužit smlouvu. Jeho spory s tehdejší klubovou generalitou vyvrcholily Sičákovým odchodem z Českých Budějovic. Případ se dostal až k mezinárodní hokejové federaci IIHF, který zakázal tehdy osmnáctiletému obránci hrát. Sičák tak zakotvil v zámořské WHL, kde posílil tým Medicine Hat Tigers.

Ještě další dva roky se probíjel farmářskými soutěžemi, ale skauti nejslavnější soutěže světa jej přehlédli a odchovanec jihočeského hokeje se na listinu draftovaných hráčů nikdy nedostal. Pohár trpělivosti přetekl v létě roku 2001, kdy se rozhodl pro návrat do Evropy. Jeho novým útočištěm se stala finská Hämeenlinna. Ve Finsku našel Sičák hokejovou pohodu. Stal se nepostradatelným článkem jednoho z předních finských mužstev, který za dobu jeho působení třikrát vybojoval bronzovou medaili.

Opět se dostal do povědomí české hokejové veřejnosti a v prosinci roku 2004 se v konkurenci hráčů ze stávkující kanadsko-americké NHL dočkal první reprezentační pozvánky v kariéře. Za národní tým poprvé nastoupil 14. prosince 2004 proti Bělorusku a během prosincové akce Euro Hockey Tour v Moskvě odehrál celkem čtyři střetnutí. Ve Finsku navíc našel i své osobní štěstí, když se seznámil s přítelkyní Saijou. V létě 2005 se rozhodl po čtyřech letech změnit prostředí. Stal se posilou předního švédského klubu MoDo, kde však vydržel jen do ledna. Poté se vrátil do Finska. Už však ne do Hämeenlinny, ale do TPS Turku.

V jeho dresu začal i ročník 2006/2007, ale v zimě se znovu stěhoval. A opět do Švédska, kde pomáhal „Indiánům“ z Malmö k záchraně v elitní švédské soutěži. Po sezoně se rozhodl pro návrat do Čech a kývl na nabídku českobudějovického sportovního manažera Jaromíra Látala. Šest a půl roku po svém odchodu z Českých Budějovic se Sičák vrátil na místo činu, kde odehrál dvě sezóny. Před sezónou 2009/2010 posílil Vítkovice, kde prožil svou nejúspěšnější sezónu mezi seniory. Nasbíral v základní části šestadvacet bodů a další čtyři přidal v play off. S Vítkovicemi nakonec vybojoval stříbrné medaile a znovu se vrátil do Skandinávie.

O jeho služby projevil zájem finský Kärpät Oulu, kde hokejový cestovatel strávil znovu jen jednu sezónu a kroky jej zavedly zpět do rodné země. Vybral si dobře. S Pardubicemi v sezóně 2011/2012 vybojoval mistrovský titul a náležitě si užil i oslavy. V průběhu ročníku 2012/2013 se ale Pardubicím ani Spartě nevydařil vstup do sezóny, a tak se oba kluby dohodly na přestupu. Sičák tak ve své bohaté kariéře bojuje již za pátý extraligový klub.

Úvodní sezona v Holešovicích vyšla Sičákovi na jedničku. Po svém příchodu v době hluboké krize se stal stabilním defenzivním štítem vytěžovaným i v přesilových hrách a výrazně napomohl sparťanskému zmrtvýchvstání. Ve dvaačtyřiceti zápasech základní části nastřílel sedm branek, na 16 přihrál. Skvěle si vedl ve statistice účasti na ledě při vstřelených a obdržených gólech. S číslem +23 (za celou ZČ, tedy včetně zápasů za Pardubice) se stal třetím nejúspěšnějším hráčem celé extraligy. V play off ale s týmem skončil už ve čtvrtfinále, kde Pražané nestačili na Třinec. V sezoně 2013/2014 pomohl Spartě k zisku Prezidentského poháru pro vítěze základní části a také bronzových medailí.