René, kdy jste se dozvěděl, že budete hrát za Spartu?
Víceméně se to zlomilo minulou středu (28. října, pozn. red.), když mi volal generální manažer Českých Budějovic, jestli budu souhlasit s výměnou do Sparty. Samozřejmě jsem souhlasil.
Hrála v přestupu roli vaše vazba na nynějšího manažera pro sportovní rozvoj Jaromíra Látala?
Určitě to k tomu pomohlo, protože spolu máme zkušenost z jeho několikaletého působení v Budějovicích. Probrali jsme to spolu a určitě to svojí roli při přestupu sehrálo.
Kariéra Reného Vydareného v kostce - narozen 6. května 1981 v Bratislavě - draftován v 3. kole Vancouver Canucks - reprezentant Slovenska U18 a U20 - účast na seniorském MS 05,06,08 a 09 - 1999-2004 v QMJHL, CHL, AHL a IHL - 2004/2005 HC Slovan Bratislava - 2005-2009 HC MOUNTFIELD - 2009 HC Sparta Praha Úspěchy: 1999 Bronz na MS U18 2003 vítěz Memorial Cup CHL 2005 vítěz slovenské Extraligy 2005 5. místo na MS ve Vídni
Sparta o vás ovšem stála už delší dobu...
Už se mě ptali před sezonou, jestli bych měl zájem. Já jsem v té době ještě věřil Budějovicím, že se nám podaří oživit ducha z předešlých let, ale věci šly v této sezóně tak, jak šly. Rozhodl jsem se, že potřebuju nový impuls, něco, co by mě nakoplo.
Takže jste už přestal věřit, že se Jihočeši vrátí na výsluní?
Já jsem věřil. Osobně jsem byl ale přesvědčený, že potřebuju změnu. Nastal čas změnit tým.
Jaké to je, přestoupit z jednoho tápajícího týmu do druhého?
Já jsem se na to ani moc nedíval, jak Sparta hraje. Věděl jsem, že se nachází někde tam co my. Sparta má určitě našlápnuto na to, aby se z toho hluchého období dostala. Teď se nám to v těch dvou zápasech podařilo nakopnout a doufám, že to bude pokračovat dál.
Myslíte, že i váš příchod mohl týmu pomoct k posledním dvěma výhrám venku?
Nemyslím, že by to bylo nějak o mně. Chalani si sami uvědomili, že je na čase zabrat a dotáhnout to do vítězného konce. Když jsem se s nimi bavil, říkali, že nehráli špatně, jenom měli v předcházejících zápasech smůlu, nepodařilo se jim to dotáhnout. Shodou okolností se podařilo vyhrát, až když jsem přišel já. To ale nezáviselo na mě.
Sparta? Silné jméno a skvělí fanoušci
Co se vám vybaví pod pojmem „Sparta“?
Silné jméno, silné zázemí i skvělí fanoušci. I ten pocit z kabiny je úplně jiný.
Berete holešovické angažmá jako kariérní postup?
Určitě ano. Jsem hrozně rád, že jsem tu. Už jenom vidět, jak tu věci fungují a o čem to je. To není jen kariéra, ale i něco do života.
Dá se třeba porovnat pozice Sparty s bratislavským Slovanem, kde jste rovněž nastupoval?
Mají toho hodně společného. Slovan taky nikde nemají rádi (smích). Ale jde i o to, že mnoho mužstev je na zápasy proti Spartě obzvlášť motivovaných, o mnoho víc než normálně. Je to na nich pak i vidět, hokej je rychlejší. V porovnání se zápasy za Budějovice mě teď překvapil Třinec. Hráli do těla, sráželi se v rychlosti. Mělo to mnohem vyšší úroveň, než když přijeli mnohokrát odevzdaní do Budějovic. Ještě jsem ale nehrál doma, tak uvidíme, jaké to bude tady.
Jak jste si zatím rozuměl s Michalem Gulašim, vašim novým parťákem v obranné dvojici?
Zatím spokojenost. Míša se kvůli mně musel posunout doprava, použil jsem takovou špinavou hru. Trošku jsem zneužil toho, že jsem starší, ale nestěžoval si (opět se směje).
V týmu jste nahradil jediného Slováka v týmu Stanislava Hudce, takže jste po něm přebral pozici jediného zahraničního hráče...
Je to sice zvláštní, ale na pokoji jsem s Matějem Cuníkem, takže aspoň občas tu slovenština zazní. Není to pro mě velký rozdíl, máme tu k sobě blízko jak jazykově, tak mentalitou. Vůbec to vlastně nepociťuju, rozdíl by byl, kdybych byl třeba v Německu nebo jinde v zahraničí.
Znal jste se s někým z kádru, vyjma Jana Chábery, s kterým jste hrál na jihu Čech?
Popravdě ani ne. Znal jsem je jenom z ledu s přilbami na hlavě, jak na mě koukají při buly. Ono to jde dost rychle, seznámit se v kabině. Věřim, že zapadnu.
Hlavně bacha na Toňáka!
Váš nový zaměstnavatel má na soupisce mnoho zvučných jmen na útočných postech. Který ze sparťanských útočníků se vám třeba nejhůř bránil?
Sparta je zvláštní v tom, že má opravdu silný útok. Vždycky to bylo těžké, hlavně proti Toňákovi. Každý z útočníků je ale něčím specifický, např. Vejba dokáže podržet puk, má velký přehled ve hře a umí nahrát volnému hráči. Toňák má zase odlišný styl v tom, že je hodně rychlý a i pod tlakem dokáže zakončit. Kratěna, ten má dobrou kličku na místě... Nechci na nikoho zapomenout, ale vždycky když jsem jeli na Spartu, Pepa Jandač mě varoval: Dej si bacha na toho Toňáka, aby nám neutekl. V páté minutě měl pak dva nájezdy (další výbuch smíchu). To je takový malý příběh, zákon schválnosti.
Může vám pomoci jako slovenskému reprezentantovi angažmá ve Spartě k nominaci na Olympiádu nebo MS?
Reprezentace není úplně o klubech. Je jasné, že když někdo hraje v Rusku nebo Švédsku, tak má větší šanci se do nominace dostat. Je sice pravda, že to sice může trochu pomoci, ale nejdůležitější je samotná výkonnost hráče. Co se týká těchto větších turnajů, podstatná je i příprava předtím, aby hráč dokázal, že má na to reprezentovat.
Zúčastnil jste se poprvé Sparťanské krve. Jaké jsou první dojmy?
Těšil jsem se na to. Nikdy jsem to ještě nezažil, vždycky jsem viděl jenom ve zprávách, že hasiči nebo policisté měli podobnou akci. Bylo to pro mě nové, problém jsem s tím neměl. Věřím, že tím někomu pomůžu, protože člověk nikdy neví, v jaké situaci se může ocitnout a kdy krev bude potřebovat.
Už jste někdy předtím daroval?
Právě že nikdy. Tohle byla moje první příležitost. Nejsem člověk, který by dělal takové věci impulzivně, nebo že bych to vyhledával. Takže jsem uvítal, že to bylo nachystané a zneužil jsem tuhle možnost na to, abych to vyzkoušel.
