Jak z pozice sportovního manažera hodnotíte výběr dvou sparťanů na letošním draftu NHL?
Nechci říkat, že je to zatím jenom draft, ale kluků už bylo draftováno hodně. Úspěch bude, když dostanou nováčkovské kontrakty. Druhá věc je, že draft ovlivnilo zrušené mistrovství světa do osmnácti let. Zrovna pro Kubu Konečného je velká škoda, že se nehrálo. Věřím, že by na draftu skončil výš, protože co jsem ho viděl na začátku minulé sezony, v reprezentaci působil suverénně. Chtěl bych ho vidět v konfrontaci s ostatními špičkovými týmy, ale to už se nedozvíme, protože se šampionát neodehrál.

Jak ve Spartě přemýšlíte o získáních hotových hráčů oproti kvalitním nadějným mladíkům, na které však nelze sázet dlouhodobě?
Nejde to. Na mladých hráčích se tým stavět nedá. Když je hráč rozdílový, samozřejmě dostane velkou šanci, ale zároveň na něm nemůžeme stavět. Vždycky to tak bylo, je a bude. NHL je nejlepší soutěž na světě, je to velký byznys a kluci tam chtějí. Evropské kluby se alespoň snaží vyjednat vyšší odměny za výchovné. Aktuálně je nějaká smlouva, která se trošku navýšila, takže je člověk rád, že má na draftu hráče, který podepíše nováčkovskou smlouvu.

Můžete prozradit, jak velké odměny kluby dostávají?
Vždycky záleží, ve kterém kole je hráč vybrán. Myslím si, že v našem případě se bavíme o 260 až 280 tisících dolarů, což je zhruba pět milionů korun. Když jsou kluci vybráni v prvních dvou kolech, je to o nějakých 40 tisíc dolarů víc. Ta čísla však neberte úplně přesně, je to jen hrubý odhad. V prvních dvou kolech se bavíme přibližně o 300 tisících dolarů.

Vnímáte úspěšný draft jako navýšení prestiže klubu? Když oba hráči uspějí, skauti budou vědět, že se na Spartu vyplatí přijet, protože má na šikovné kluky čich.
Takhle to neberu. Některé ročníky a kluci jsou hodně talentovaní, za což by ale měli slíznout smetánku trenéři a manažeři, kteří je do klubu dovedli. My s Jardou Hlinkou jsme ve Spartě krátkodobě, ale naším cílem je, abychom talentované kluky během dvou let co nejlépe adaptovali na dospělý hokej. Až pak může být znát nějaký rukopis trenérů a nás manažerů, ale pořád nás vnímám jako tým. Když budeme dlouhodobě vykazovat dobré výsledky v dorostu a juniorce, budeme spokojeni.

Chcete tedy vychovávat hráče pro áčko, ale zároveň pomoci výjimečným talentům vyrůst?
Z mé pozice mě potěšilo, že už v minulé sezoně měli o rok starší kluci jako Daniel Poizl a David Vitouch první starty v extralize. I kdyby ti kluci nedosáhli na NHL, budeme rádi, když budeme vědět, že jeden dva hráči z každého ročníku mohou hrát pravidelně za Spartu. Není přeci ostuda, když se pak vydají evropskou cestou a budou hrát v KHL, ve Finsku, ve Švédsku a budou reprezentovat. Evropská kariéra je také cestou, ne všichni mohou hrát NHL.

Když navíc mladým hráčům pomůžete, rádi se do klubu vrátí, jako se tak stalo u Filipa Chlapíka. Mám pravdu?
Věřím tomu. Jsem za to strašně rád. Znovu opakuji, že jsme s Jardou v této pozici krátce, ale už se nám to několikrát vrátilo. Loni v létě s námi trénovali Honza Rutta, Radko Gudas nebo Jirka Sekáč, kteří říkali, že by se jednou rádi vrátili do Česka a hráli za Spartu. Všichni jsou v zahraničí, vydělávají velké peníze, ale už o Spartě uvažují. Cítím, že se klima v klubu uzdravilo, za což jsme rádi.

Vám draft v letech 1992 až 1994 utekl. Vzpomínáte si, jak moc vás to trápilo?
Vybavuji si to. V první řadě nebylo mé zklamání tak velké, protože můj ročník 1973 i ty další byly velmi silné. Já jsem se narodil v říjnu, tudíž jsem kvůli tehdejšímu školnímu systému hrál pokaždé s o rok mladšími hráči, i proto se mi mládežnické reprezentace vyhýbaly. Až když jsem začal hrát dospělý hokej na Kladně, dostal jsem se na dvacítky díky povedenému podzimu. Odjel jsem jako čtvrtý centr na úkor Mira Šatana. (směje se) To byl trošku paradox, protože mu řekli, že za rok pojede za Slováky, takže trenéři dali přednost mně.

Mistrovství vám tehdy ale vyšlo, nebo ne?
I když jsem byl pravé ofenzivní křídlo, tak mě dali na centra čtvrté lajny. Musím říct, že se mi turnaj povedl. Na to, že jsem byl nováček, skončil jsem čtvrtý v bodování celého týmu za Davidem Výborným, Pavolem Demitrou a Janem Vopatem, kteří byli draftováni už z osmnáctky. Přiznám se, že tam očekávání bylo, ale byl jsem mladý, po NHL jsem netoužil.

Následně se vám dařilo také ve Finsku. Byla NHL ve hře někdy později?
To je druhá zkušenost. Do Finska za mnou přijeli zástupci Columbusu, se kterými jsme přímo řešili, za jakých podmínek podepíšu dvoucestnou smlouvu. Říkali mi, že jsem na seznamu hráčů nad 25 let na prvním místě a za mnou je Fin Lasse Pirjetä. V dubnu za mnou po konci sezony dorazil ještě nejvyšší představitel Columbusu, který mi pak dal přes agenta vědět, že mě neberou, protože jsem nejel na mistrovství světa. Lasse Pirjetä na turnaj jel, hrál o měsíc déle a přeskočil mě. Tady jsem byl draftu a podpisu smlouvy asi nejblíž. Když jsem pak v červnu sledoval draft, musím přiznat, že zklamání bylo velké.