Nevadí ti tato role?
Každý z kluků k tomu musí sám dospět. Někdo na to přijde dřív, někdo později, někdo vůbec. Kluci za mnou začali chodit, ptali se mě na různé věci. V tu chvíli mi to docvaklo. Neměl jsem problém to vzít na sebe.
I mladí si spolupráci chválí. Těší tě to?
Určitě. Každý mladý hráč je ale jiný. Na těch našich hodně pozoruji to, jak jsou vychovaní z domova. Nino Tomov nebo třeba David Vitouch jsou neskutečně pokorní kluci, kteří vás poslouchají, a víte, že si z toho něco vezmou. Jakmile mám od nich takovou zpětnou vazbu, nedělá mi problém jim předat své zkušenosti. Pro mě to dělali starší hráči taky a já si z toho bral hrozně moc, jak do hokeje, tak do života.
Je před námi čtvrtfinále. Trénujeme, ale ještě neznáme soupeře. Jaká je v týmu nálada?
Závěr základní části se nám povedl skvěle, věříme si. Všichni ale víme, že play off je jiná soutěž. Zůstáváme maximálně pokorní, pilujeme nejrůznější detaily, chystáme se na nejtěžší fázi sezony. Měli jsme čas doléčit šrámy. Všichni se ohromně těšíme.
Čeká nás play off, do kterého tým povede spolu s Miloslavem Hořavou Josef Jandač. Trenér, pod kterým jsi ve Spartě před sedmi lety začínal. Jak se za tu dobu změnil?
Zažil jsem ho tehdy, pak v národním týmu a teď jsme zase spolu ve Spartě. Je to podobné jako u hráčů. Já sám se změnil za ty roky opravdu hodně. To samé on. Nabral spoustu zkušeností. Prošel si národním týmem, Ruskem… Posunul se dál, změnil se jeho přístup. Když jsem do Sparty jako mladý přicházel, byl o dost emotivnější, často křičel, zkrátka byl horká hlava. Teď už se na spoustu věcí dívá jinak.
Společně s Josefem Jandačem sis ve třetí sezoně zahrál finále extraligy. V čem byla tehdejší největší síla Sparty?
Tohle finále ve mně fakt nechalo největší hokejový dojem. Když jsme prohráli poslední zápas v Praze, brečel jsem. Ale nebrečel jsem ani tak kvůli prohře, ale kvůli tomu, že takový tým, jaký jsme měli, už jen tak nebude. Po každé sezoně někdo přijde, někdo odejde, něco se mění. Takové věci se dějí. Byl jsem naměkko z toho, že se s kluky, se kterými jsme bojovali ve finále, nepotkám v další sezoně. Ten tým byl výborný. Všichni hráči na všech místech. V partě nic nechybělo. Všichni táhli za jeden provaz. Stejně jako teď.
Byl návrat do Sparty správným krokem?
Na Spartu se, když nejste rozený sparťan, díváte jinak. Je to český velkoklub. Můžete si říkat, co chcete, ale všichni by tam jednou chtěli hrát. Je to ten největší hokejový klub v Česku. Vždy jsem mohl se Spartou trénovat, bavit se s klukama z kabiny i z vedení. Cítím se tu jako doma. Dokážeme si vždy vyjít vstříc, nemám důvod se vracet jinam než do Sparty. Takové maličkosti v hráčích zůstávají.
VELKÝ ROZHOVOR S ADAMEM POLÁŠKEM NALEZNETE VE TŘETÍM VYDÁNÍ LETOŠNÍHO SPARTA MAGAZINU
