V pondělí odpoledne jsme odjížděli v dobré náladě. V první řadě proto, že cesta do Liberce patří mezi ty oblíbenější - je krátká a utíká rychle. Ale hlavně si vezeme dvě výhry! Když vyhrajete takhle vyrovnané zápasy, těší vás o to víc. Je to pro nás boost, abychom zapomněli na únavu z dlouhých zápasů.
Cesta vedla rovnou na hotel, kde každý tráví čas podle sebe. Někdo odpočívá, někdo kouká na filmy a hraje hry. To jsem třeba já, hry mě fakt berou. Už jsem zatáhl k Nintendu i Buchtu, se kterým jsem na pokoji. Objevil jsem zajímavou hru Limbo, která je hodně na přemýšlení, tak mě zajímalo, jak se s ní popasuje. Učí se rychle a má většinou dobrou myšlenku, jak situaci vyřešit, ale je vidět, že není gamer a prstíky ho občas neposlouchaj.
Já mám hry na přemýšlení rád, ale baví mě i akčnější věci jako Red Dead Redemption, The Last Of Us anebo GTA V. V sezoně jsou pro mě hry relax a odpočinek, protože volna na delší výlety moc není. Přišlo vhod, že jsme měli před playoff prostor na odpočinek. V sezoně čtyři dny volna skoro nejsou, tak jsem vzal rodinku a vyrazili jsme do Pece pod Sněžkou na wellness a procházky. Určitě to všem doporučuju!
Člověk se ale ani tak myšlenkám na hokej stejně nevyhne. Je to vrchol sezony a všichni jsme se na playoff moc těšili. O to víc, když nám vyšel Liberec, kterého už beru jako tradičního soupeře. Za čtyři roky ve Spartě s ním hraju potřetí, a to jsem proti němu hrál i v Plzni a v Mladé Boleslavi.
Za poslední roky mezi námi vznikla rivalita, díky které mají zápasy šťávu. I v základní části jsou to parádní zápasy, hraje se do těla a je to hokejový. Musím říct, že zápasy s Libercem patří mezi ty, které nás baví nejvíc v extralize. A myslím, že to první souboje ve čtvrtfinále zase potvrdily!
Nebylo jednoduché naskočit po dvou týdnech bez zápasu. Liberec byl navíc v euforii, jelikož v předkole otočil sérii z 0:2 na 3:2. Člověka to nakopne. My sami euforii z takového vzestupu známe, ačkoliv jsme ho nedotáhli. Dodneška mě mrzí, že jsme tehdy semifinále neotočili a nebyli první, kdo otočil sérii z 0:3 na 4:3.
Ale zpátky k současnosti. Oba zápasy v Praze byly nahoru a dolů, takže věřím, že vás fanoušky musely bavit. Všem nám ale zatrnulo po tvrdém zákroku na Moru. Já jsem to naživo neviděl, jen jsem slyšel ránu a křik fanoušků i kluků na střídačce. Vidět pak Moru, který zůstal ležet, bylo hodně nepříjemný. Je úplně jedno, kdo to je, ale když toho kluka znáte, je to váš kamarád a vidíte se denně, rozhodí vás to.
Zákrok to byl ošklivý. Já sám jsem hráč, který má hru do těla rád, ale pořád bychom k sobě měli zachovat určitý respekt. Když vidím číslo a jmenovku hráče, je to červený světlo, že do něj nemůžu vletět. Všichni jsme ale hlavně šťastný, že je Mora v pořádku.
Hodně se mluvilo taky o bitce v tunelu. Za mě to byl důležitý signál směrem k soupeři, že si nenecháme nic líbit. Aby věděli, že když něco takového udělají, neobejde se to bez reakce. Jsme tým, který stojí pospolu, což jsme prokázali už v Holdu proti Třinci. Reakce Buchty i Kryštofa byla podle mě zcela na místě.
V Liberci ale musíme zachovat chladnou hlavu a klid. Myslím si, že při hře pět na pět jsme byli lepší a měli více ze hry. Nesmíme jim skočit na špek a nechat se vyprovokovat. Disciplína bude důležitý faktor, což víme už ze základní části, kdy jsme často dělali zbytečné fauly. I když máme skvělé oslabení, nemuselo by se to vyplatit, protože Liberec je výborný na přesilovce a nechceme ho zbytečně dostat na koně.
Já už se jdu s klukama chystat na večerní zápas. Věřím, že ho zvládneme, a to i díky vám, kteří nás jedete s fanklubem podpořit přímo do Liberce. Vaši podporu vnímáme a vážíme si jí.
Držte nám palce!
Něma
