David Kočí jako trenér a příležitostní extraligový hráč. Jak tohle vaše spojení se Spartou vzniklo?
Je to výsledek několika schůzek s manažerem a trenérem a jedná se o oboustrannou dohodu, která dostala finální podobu až před pár dny. První sezení jsme měli někdy v květnu a další na začátku a v průběhu prázdnin. Sparta projevila zájem, abych tu ještě působil. I já se cítím být sparťanem, takže jsme hledali ideální variantu.

Nabídka, že byste pokračoval klasicky jako hráč A-týmu, před vámi na stole neležela?
Je tady nové pravidlo o nasazování mladých hráčů a je jasné, že prostor pro mě by nebyl moc velký. Začali jsme se tedy bavit o různých variantách. Měl jsem i nějaké nabídky ze zahraničí, ale pro žádnou jsem se nerozhodnul. Chtěl jsem zůstat ve Spartě, takže jsem při jednáních řekl na rovinu, o co mi jde.

A to je přesně co?
Patriku Martincovi s Pepou Jandačem jsem na rovinu řekl, že bych se chtěl v blízké budoucnosti věnovat trenéřině. Jejich reakce byla taková, že u staršího dorostu se uvolnilo místo, tak jestli bych o něj neměl zájem. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a nakonec jsem si uvědomil, že by to vlastně bylo zajímavé, dát dohromady trénování a možnost ještě si i zahrát. Plus k tomu přibyl skauting, což znamená sledovat mládežnické i extraligové týmy a mít přehled a dobré informace. I to mi přišlo velmi zajímavé.

Jak byste tedy přesně definoval své rozhodnutí vzhledem k vaší kariéře?
Cítím to jako rozumný a přirozený přechod k práci, kterou bych chtěl v budoucnu dělat. Zároveň je ještě možnost, že si i zahraju, což je dobré. Hodně jsem přes léto uvažoval a přemýšlel, co by mě dál naplňovalo, protože jako hráč už jsem určitých cílů dosáhnul. Myslím, že vše dopadlo ideálně pro mě i klub a mužstvo.

Když se tedy budeme bavit o vás jakožto trenérovi. Jaké máte cíle?
V první řadě mám už několik let určité vize a představy, jakým způsobem bych chtěl jako trenér působit a pracovat. Zhruba od nějakých pětadvaceti let vnímám a sleduji, jak trenéři pracují, jak mluví k mužstvu, pozoruji jejich chování a rozhodování v určitých momentech na ledě i mimo něj. A musím říct, že jsem si častokrát sám sebe v této roli dokázal představit, což mě utvrdilo v tom, abych to zkusil.

A ty cíle?
Nemám v tuhle chvíle dané cíle, jsem na úplném začátku a hodně věcí budu teprve poznávat. Klíčová věc pro mě je ta, že vím, že by mě trénování bavilo, a chci se v tomhle oboru učit a zdokonalovat. Bavilo by mě trénovat chlapy nebo starší kluky z mládeže třeba od sedmnácti let výš. S nimi už člověk může řešit taktické věci a to mě hodně zajímá.

Co přesně máte na mysli taktickými věcmi?
Zajímají mě systémy jako takové, čili defenzivní činnost týmu, hra ve středním pásmu, přesilovky, oslabení. Z toho důvodu si v budoucnu dovedu představit trénování od kategorie staršího dorostu a výš.

Tím pádem tedy začínáte jako kouč v ideální kategorii. Je to tak?
Já bych to takhle zatím nechtěl hodnotit. Do toho, abych si mohl říkat, že jsem trenér, mám ještě daleko. Nabídka téhle spolupráce vznikla hodně spontánně. Zkrátka jsme s manažerem a trenérem řešili různé varianty, já byl upřímný, že chci jednou trénovat. Oni řekli, jestli to nechci zkusit, tak do toho jdu. Zatím je to pro mě všechno začátek. Mám určité zkušenosti ze zámoří a byl bych rád, kdyby se mi povedlo přenést do našeho prostředí trochu jinou hokejovou mentalitu a řekněme i více profesionality pro mladší kluky.

Přejděme k vaší další roli. Pokud kouč Jandač bude potřebovat, jste připraven vyjet na led s extraligovým týmem. Jak se budete na případné povolání chystat?
Jsem léta zvyklý trénovat sám na ledě i mimo něj. Vyhovuje mi to, s tímhle vůbec žádný problém nebude a to vědí i trenéři. Budu se udržovat v maximální kondici a chodit na led buďto sám nebo normálně s týmem.

Když už by nastala varianta, že půjdete do zápasu, asi je jasné, jakou budete mít roli, že?
Určitě, tam se nic nemění. Vím, že budu mít pár střídání a mým úkolem bude udělat týmu prostor. Abychom jako mužstvo získali větší respekt soupeře, zvýšili agresivitu. Jsem na to za svou kariéru už zvyklý, že na led jdu párkrát za zápas a že nehraji zdaleka všechna utkání. I proto mám velkou radost, že se povedlo najít tuhle variantu mého působení na Spartě. O to víc, že to bylo hodně spontánní a já se můžu začít věnovat i tomu, co bych v budoucnu rád dělal.