První hokejová škola proběhla už loni, co bylo na té letošní oproti loňské jinak?
Snažili jsme udržet podobný program jako při loňské úspěšné premiéře. Doufám, že se nám to povedlo a že jsme laťku posunuli ještě výše.

Čekala na děti, kteří byli na škole už loni, nějaká úplná novinka?
Vylepšili jsme hlavně program volného dne. Navštívili jsme muzeum hraček, zařadili i jízdu na raftech.

Jak vypadal váš průměrný den na škole?
Z pohledu trenéra nenáročně, z pohledu těch kluků asi náročně (úsměv). Ne všichni, co tu byli, jsou totiž zvyklí na plnou tréninkovou zátěž. Takže jsme dělali všechno spíše formou ukázky, abychom ty kluky nezničili. Den začal budíčkem a snídaní, pak jsme šli na hodinu a čtvrt trénovat na led. Následovala suchá příprava a oběd. Odpoledne byl pak znovu led a suchá příprava, zakončená bazénem. Večer byla teoretická příprava či přednáška.

O čem ty přednášky byly?
Třeba juniorský mistr světa Martin Holý vyprávěl o tom, jak je důležité dodržovat správný pitný režim. Marian Jelínek přednášel o mysli, o tom jak je i v hokeji důležité správné uvažování.

Opět byly na škole děti ze všech koutů republiky. Bylo poznat, kdo se připravuje ve větším klubu pod profesionály a kdo ne?
Kdo rozumí hokeji, tak okamžitě už z tribuny pozná, kdo je profesionálně veden.

Našli jste mezi těmi „amatéry“ nějaké zajímavé talenty?
Bohužel moc ne. Vyšší věkové kategorie už jsou hodně „probrané“. Těžko tam najdete nějaký talent, kluby hledají nadějné hráče neustále. Takže většinu talentů už patří nějakému extraligovému týmu.

Podařilo se tedy vám někoho „ulovit“?
Zřejmě ano, jednoho nadějného maďarského obránce.

Na škole jste měli devadesát dětí. Proč ne víc?
To byla horní hranice kvůli ubytování. O školu byl velký zájem, měli jsme už v dubnu „vyprodáno“.